U Starodávné podkovy

4.315,00 

médium: olej na plátně
adjustice: bez rámu
rozměr: 57 cm x 57 cm
rok 2018

1 skladem

Popis

Možná, že jste několikrát listovali kalendářem a, stejně jako já, zahlédli fotku, která se často označuje jako jeden z nejkrásnějších pohledu na Vltavu. O čem to mluvím? O vyhlídce Máj v obci Teletín, kam jsem se tentokrát vydala malovat.

No, horko těžko se vybírá jeden motiv na obraz, když byste nejraději namalovali z okolí hned deset obrazů v řadě. Jsou tam nádherné pohledy na kopce, lesy, stohy slámy, zkrátka oáza, do které se ihned zamilujete.

Někdo by třeba takové fotky nebo obrazy označil za kýčovité, když je fotí každý druhý, ale i na věcech, které člověk vidí stokrát se dá najít vždy něco nového a v momentě, kdy tam stojíte vy sami, je vám úplně jedno kdo, kdy a jak ten samý motiv někde použil. Vltava tady protéká skalnatým kaňonem ve tvaru podkovy, a vytváří tak až surrealistickou scenérii.

A tak jsem zabalila plátno, barvy, dobelhala se na vrchol a postavila stojan na okraj skály, kde ve výhledu nebránil jediný strom. Sice to tentokrát bylo spíš malování v extrémních podmínkách, protože bylo nahoře pocitově tak 50 stupňů, lil ze mě pot, pomalu jsem se opékala do červena, a kdyby mi náhodou upadl štětec nebo se po kameni trochu smekla noha stojanu, letí úplně na samotné dno kaňonu. Jenže jakkoliv se teď můžu zdát jako blázen, musím říct, že to stálo rozhodně za to! V průběhu malování začínalo zapadat slunce, a tak jsem stihla ještě tu pronikavou hru barev a postupnou změnu odrazů a stínů na hladině řeky.

Příště s sebou beru rozhodně víc pláten 🙂

U Starodávné podkovy

4.315,00 

médium: olej na plátně
adjustice: bez rámu
rozměr: 57 cm x 57 cm
rok 2018

1 skladem

Popis

Možná, že jste několikrát listovali kalendářem a, stejně jako já, zahlédli fotku, která se často označuje jako jeden z nejkrásnějších pohledu na Vltavu. O čem to mluvím? O vyhlídce Máj v obci Teletín, kam jsem se tentokrát vydala malovat.

No, horko těžko se vybírá jeden motiv na obraz, když byste nejraději namalovali z okolí hned deset obrazů v řadě. Jsou tam nádherné pohledy na kopce, lesy, stohy slámy, zkrátka oáza, do které se ihned zamilujete.

Někdo by třeba takové fotky nebo obrazy označil za kýčovité, když je fotí každý druhý, ale i na věcech, které člověk vidí stokrát se dá najít vždy něco nového a v momentě, kdy tam stojíte vy sami, je vám úplně jedno kdo, kdy a jak ten samý motiv někde použil. Vltava tady protéká skalnatým kaňonem ve tvaru podkovy, a vytváří tak až surrealistickou scenérii.

A tak jsem zabalila plátno, barvy, dobelhala se na vrchol a postavila stojan na okraj skály, kde ve výhledu nebránil jediný strom. Sice to tentokrát bylo spíš malování v extrémních podmínkách, protože bylo nahoře pocitově tak 50 stupňů, lil ze mě pot, pomalu jsem se opékala do červena, a kdyby mi náhodou upadl štětec nebo se po kameni trochu smekla noha stojanu, letí úplně na samotné dno kaňonu. Jenže jakkoliv se teď můžu zdát jako blázen, musím říct, že to stálo rozhodně za to! V průběhu malování začínalo zapadat slunce, a tak jsem stihla ještě tu pronikavou hru barev a postupnou změnu odrazů a stínů na hladině řeky.

Příště s sebou beru rozhodně víc pláten 🙂